|
|
Křehkost jako aktuální ošetřovatelský problém
ŽÁKOVÁ, Jaroslava
Úvod: Na křehkost v rámci geriatrie je ve světě stále častěji než v České republice pohlíženo jako na aktuální problematiku a je v této souvislosti také zmiňována. Můžeme říci, že v České republice se tato problematika stále rozvíjí, aktualizuje a hledá si místo v ošetřovatelství jako takovém. Cíl: Předkládaná bakalářská práce měla za cíl zjistit, zda je v současném geriatrickém ošetřovatelství křehkost vnímána jako aktuální problematika. Dále jsme se zaměřili na geriatrické ošetřovatelství a specifika ošetřovatelské péče v tomto odvětí; na to, jaké je povědomí zdravotního personálu na oddělení následné péče o geriatrické křehkosti a jakým způsobem v rámci ošetřovatelské péče aplikuje získané znalosti v praxi. Metodika a výzkumný soubor: K dosažení stanoveného cíle bylo využito kvalitativního výzkumného šetření provedenou technikou polostrukturovaného rozhovoru se sestrami na oddělení následné péče. Základem tohoto rozhovoru bylo 24 otevřených otázek, které byly předem stanoveny a jsou doloženy v přílohách (příloha 1) této bakalářské práce. Během rozhovoru byly tyto otázky dle potřeby rozšířeny o doplňující otázky. Rozhovory byly vedeny s deseti všeobecnými sestrami na oddělení následné péče jedné nejmenované jihočeské nemocnice. Analýza rozhovorů byla provedena pomocí otevřeného kódování tužka-papír a jednotlivé informace z rozhovorů byly rozčleněny do jednotlivých kategorií a podkategorií. Výsledky nám poskytují ucelený pohled na oblast ošetřovatelské péče na oddělení následné péče v rámci geriatrického ošetřovatelství, využití znalostí sester o geriatrické křehkosti v rámci praxe a na skutečnost, zda sestry vnímají pojmy jako geriatrický pacient, geriatrické syndromy a již zmíněná geriatrická křehkost. Bylo zjištěno, že některé oslovené sestry na oddělení následné péče jedné nejmenované jihočeské nemocnice některé ze zmíněných pojmů nikdy neslyšely ani je v rámci praxe nezaregistrovaly. Jiné dotazované sestry uvádějí, že tyto pojmy slyšely pouze v rámci studia na vysoké škole, jinak se též shodují, že je v rámci praxe nezaregistrovaly. Všechny sestry ale dokázaly pojmy geriatrický pacient, geriatrické syndromy a geriatrická křehkost popsat na základě svých zkušeností a vědomostí, velmi přesně a výstižně je charakterizovaly. Dále bylo prokázáno, že si uvědomují křehkost během péče o pacienta a dokáží své poznatky aplikovat v ošetřovatelské péči. Závěr a využití pro praxi: Výsledky této předkládané bakalářské práce budou sloužit jako předloha pro vzdělávací seminář.
|
|
|
Problematika soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě na oddělení následné péče
MACHKOVÁ, Marcela
Cévní mozková příhoda je závažný destruktivní stav s náhle vzniklým postižením mozkových krevních cév. Může dojít k jejich neprůchodnosti, zúžení nebo poruše celistvosti cévní stěny s následným krvácením do mozkové tkáně. Projevy tohoto stavu mohou být jednak dočasné s tělesnými a duševními změnami a jednak fatální, končící těžkým ochrnutím jedince, bezvědomím až smrtí. Problematika cévních mozkových příhod je v současné době velikou výzvou pro celou společnost, neboť progresivita stárnutí evropské populace pravděpodobně přinese nárůst celkového počtu tohoto onemocnění. Prvním důležitým krokem v problematice onemocnění je nutnost snížit riziko vzniku cévní mozkové příhody důslednou prevencí, změnou celkové životosprávy, kontrolami a léčbou krevního tlaku, sledováním a kompenzací lipidů, koagulačních faktorů a srdečních chorob. Druhým krokem je při již vzniklém onemocnění zahájit včasnou a komplexní terapii, která dává výrazně vyšší šanci na dobrý výsledný klinický stav bez trvalého poškození. Po překonání akutní fáze na neurologickém oddělení pokračuje pacient v další terapii, dle závažnosti svého stavu, na rehabilitačním oddělení nebo přichází k doléčovací péči na oddělení následné péče. Léčebná, ošetřovatelská a rehabilitační péče by měla být nastavena tak, aby zahrnovala veškeré aspekty podpory ztrát soběstačnosti a byla orientovaná výhradně na jedince, který má i po mozkové cévní příhodě stále své vlastní potřeby, motivace, zájmy a schopnosti. Bakalářskou práci zahajuje medicínská část, která popisuje anatomii mozku, věnuje se epidemiologii a historii cévních mozkových příhod. Podrobnější charakteristiku cévních mozkových příhod, samotné onemocnění, definuje etiologie, klinický obraz, diagnostika a léčba. Tuto část následně uzavírají důsledky cévní mozkové příhody, faktory ovlivňující rekonvalescenci pacienta, potřeby a soběstačnost pacienta po prodělané cévní mozkové příhodě. Multidisciplinární tým a oddělení následné péče tvoří samostatnou kapitolu, načež začíná velká kapitola ošetřovatelství zabývající se rolí sestry a potřebnými ošetřovatelskými intervencemi, hodnotícími technikami při saturaci základních potřeb u pacientů po cévní mozkové příhodě. Léčebná rehabilitace tvoří téměř poslední důležitou a podstatnou část práce, na které závisí postupná rekonvalescence a budoucí kvalita života pacienta po tomto onemocnění. Rehabilitační část zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, logopedii, neuropsychologii, lázeňskou péči a protetické zajištění pacienta. Následně celou práci uzavírá příprava a propuštění pacienta do domácího prostředí. Prvním stanoveným cílem práce je, dle prostudovaných zdrojů zmapovat potřeby pacienta k dosažení maximální funkční nezávislosti a soběstačnosti po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem je pak zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta a cílem třetím je zmapování sesterských ošetřovatelských intervencí v podpoře soběstačnosti pacienta po cévní mozkové příhodě dle prostudovaných zdrojů. Celá bakalářská práce je výhradně pojata jako práce teoretická. Snaží se nahlédnout do problematiky veškerých potřeb, podpory v soběstačnosti a maximální funkční nezávislosti pacienta po cévní mozkové příhodě na základě prostudovaných zdrojů a získaných informací od odborných lékařů, fyzioterapeutů, všeobecných sester. Práce dále mapuje roli sestry a klíčové ošetřovatelské intervence v podpoře schopnosti pacienta uspokojit bez cizí pomoci své základní životní potřeby po tomto vzniklém onemocnění. Pro postupné zlepšování funkčního postižení, celkové kvality života a nezávislosti pacienta je potřeba důsledně dodržovat veškeré ošetřovatelské, léčebné a rehabilitační postupy, bez jejich opomíjení s dostatkem zdravotnického personálu a odborných lékařů.
|
|
|
Léčba bolesti u pacientů v terminálním stadiu na ONP z pohledu sestry
KUNEŠOVÁ, Martina
Bakalářská práce se věnuje léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů na oddělení následné péče. Teoretická část je zaměřena na popis chronické bolesti a její dělení, možnosti léčby chronické bolesti, charakteristiku terminálního stadia a práci sester na oddělení následné péče. Teoretická část má přinést nejdůležitější informace o problematice chronické bolesti u umírajících pacientů. Praktická část informuje o výsledcích kvalitativního výzkumného šetření. Ve výzkumném šetření byly stanoveny čtyři cíle. První cíl byl zaměřen na přínos ošetřovatelské péče o umírající pacienty s chronickou bolestí v paliativní péči. Druhý cíl se věnoval postojům sester k pacientům v terminálním stadiu. Třetí cíl měl zjistit používané metody ošetřovatelských postupů v péči o pacienta s bolestí v paliativní péči. Čtvrtý cíl měl zhodnotit vědomosti sester na oddělení následné péče o současné léčbě bolesti v paliativní péči. K těmto cílům byly stanoveny čtyři výzkumné otázky: Jaký je přínos ošetřovatelské péče v léčbě bolesti v paliativní péči?, Jaké jsou postoje sester k pacientům v terminálním stadiu?, Jaké nové možnosti ošetřovatelských postupů u pacientů s bolestí nabízí paliativní péče?, Jak jsou sestry informovány o léčbě bolesti v paliativní péči? K realizaci výzkumu byl použit hloubkový, strukturovaný rozhovor, který je metodou kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořilo osm všeobecných sester, pracujících na oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice a. s. Rozhovor se věnoval informacím o přínosu ošetřovatelské péče, postojích sester k umírajícím pacientům, používaných ošetřovatelských postupech a vědomostech sester, pracujících na oddělení následné péče. Záznam rozhovorů byl proveden písemně. Získané rozhovory byly analyzovány a kódovány technikou otevřeného kódování. Bylo vytvořeno šest kategorií, kterými byly: Metody ošetřovatelských postupů v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů, Účinnost léčby chronické bolesti u umírajících pacientů, Přínos ošetřovatelské péče, Postoje sester k umírajícím pacientům s chronickou bolestí, Spolupráce s rodinou a Vědomosti sester. Ve výzkumném šetření bylo zjištěno, že přínos ošetřovatelské péče je velký, péče přináší spokojenost pacientů, jistotu, komunikaci, dostatek informací, zajištění základních potřeb, kontakt, informace o aktuálních změnách zdravotního stavu, nabídku lepší péče, podporu psychiky, lepší spolupráci sestry s pacientem a s rodinou, a blízkost personálu. Myslím si tedy, že ji lze považovat za velice přínosnou. Dále byly zjištěny tyto postoje sester k umírajícím pacientům: Důvěra či nedůvěra sester ve schopnost projevit bolest, aktivní zájem sester, přístup k pacientovi a komunikace. Výzkum dále odhalil tyto používané ošetřovatelské postupy v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů: polohování, aplikaci tepla, aplikaci chladu, masáže a nezatěžování zbytečnou manipulací. Vědomosti sester o současné léčbě bolesti v paliativní péči odhalily obsáhlé informace o zásadách podávání analgetik a opiátů, kterými se řídí sestry na ONP. Praktickým výstupem bakalářské práce je brožura Podávání opioidů a Záznam o spotřebě omamných látek, určený všeobecným sestrám. Klíčová slova: bolest, sestra, ošetřovatelská péče, terminální stadium, oddělení následné péče
|
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stádiu na oddělení následné péče a v hospici.
PETROVICOVÁ, Eva
Bakalářská práce s názvem ?Ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stádiu na oddělení následné péče a v hospici? se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o pacienty v terminálním stádiu na oddělení následné péče (dále ONP) a v zařízení hospic. Péče o umírajícího člověka je stále aktuálním tématem, jelikož každý jednou zemřeme a než k nevyhnutelnému momentu dojde, budeme si přát, aby i o nás bylo důstojně postaráno. Cílem práce bylo zjistit rozdíly ošetřovatelské péče a uspokojování potřeb pacientům v terminálním stádiu na ONP a v hospici. K vypracování bakalářské práce bylo využito kvalitativního výzkumného šetření za pomoci nestrukturovaného rozhovoru se všeobecnými sestrami a pacienty v terminálním stádiu, kteří pro menší zátěž pouze doplňovali informace od sester. Rozhovory probíhaly v Nemocnici Strakonice, a.s. a v Hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích. Výzkumný soubor byl tvořen třemi všeobecnými sestrami a třemi pacienty z oddělení následné péče a třemi všeobecnými sestrami a třemi pacienty z hospice. Pacienti, se kterými byly vedeny rozhovory na oddělení následné péče, byli obeznámeni s vlastní diagnózou, rozhovor tak mohl být otevřenější. S vlastní diagnózou byli seznámeni i pacienti v hospici. Poté byly záznamy rozhovorů zpracovány do kategorií dle výzkumných otázek. Výsledky vykazují, že rozdílů v poskytování ošetřovatelské péče a uspokojování potřeb pacientů v terminálním stádiu je mezi těmito zařízeními mnoho. První výzkumná otázka se týkala rozdílů v ošetřovatelské péči u pacientů v terminálním stádiu. Tato oblast vykazovala rozdíly v běžném denním režimu, především v časech buzení pacientů, podávání snídaní a provádění hygieny. Dále byl shledán rozdíl v oblasti příjmu potravy a tekutin. Druhá otázka se věnovala způsobům tlumení bolesti u pacientů v terminálním stádiu. V hospici je zajištění bolesti na prvním místě. Buď za pomoci analgetik, opiátů, či dávkovačů. Z rozhovorů sester i pacientů na ONP je značné nedostatečné tlumení bolesti. Třetí otázka se zajímala o komunikaci sester s pacienty v terminálním stádiu. Z rozhovorů s pacienty (ONP i hospic) vyplývá pocit nedostatečné komunikace. Sestry se u pacientů zastaví, pohovoří, ale někteří by přivítali více příležitostí k hovoru. V hospici jsou přínosem pro pacienty ošetřovatelky či řádové sestry. Čtvrtá otázka se týkala psycho-sociálních potřeb. Tyto potřeby, včetně těch spirituálních, mají pacienti plně zajištěny v hospici. Odkazovali se na příchod studentek, konání mše či dobrovolníky, kteří den vyplní. Děje se tak na rozdíl od ONP, kde pacientům mohou vyplnit den pouze návštěvy, které jsou povoleny neustále v obou zařízeních. Spirituální péče je také zde adekvátně zajištěna. Pátá otázka se zabývala komunikací personálu s příbuznými pacientů. V obou zařízeních se tak děje frekventovaně. Sestry zapojují rodinu rovněž do péče a hovoří o ní jako o důležité. Vyzdvihují potřebu znát pacientovo zázemí a domov. Poslední otázka řešila způsob loučení příbuzných se zemřelým. Na ONP probíhá na pokoji, v hospici důstojněji v rozlučkové místnosti, která je vyzdobena. Zemřelý je oblečen do svátečních věcí, o které sestry rodinu požádají ještě před úmrtím. Pozůstalým hospic poskytuje péči i nadále, a to prostřednictvím setkávání pozůstalých či zasíláním přání. Bakalářská práce by mohla posloužit jako studijní materiál pro studenty oboru Všeobecná sestra, ale i pro širokou veřejnost nebo jako průvodce těm, kteří se jednou budou starat o své blízké, ať v nemocnici, či například i doma. Domnívám se, že znalost bio-psycho-sociálních i spirituálních potřeb je nezbytnou součástí komplexní péče o umírající.
|
host ::
RSS.